Postýlka je pohodlná a tak se vyvalujeme skoro do půl desáté, než se vykopeme na snídani. Z recenzí jsme věděli, že snídaně žádný zázrak nebude, o to víc nás překvapilo, když jsme si mohli vybrat z několika možností. Příjemně najedení odcházíme na pokoj rozumně zapakovat věci do krosny, dát spršku a před dvanáctou odevzdat klíče od pokoje.

Časově máme vše sladěné, jenom housekeeper je nervózní a několikrát na nás klepe. Nenecháme se rozhodit a v klidu dobalujeme. Je výborné, že tu můžeme přes odpoledne nechat krosny zamčené v kumbálku.

Vyrážíme směr botanická zahrada. V plánu byla již před dvěma lety, při naší první návštěvě města, ale nestihli jsme  ji. Zahrada je v docházkové vzdálenosti. Je potřeba jen šikovně překrosit pár silnic a jsme tam. Ve městě je pěkná výheň a tak jsme rádi za každý kousek stínu. Botanická zahrada ho nabízí poskromnu, ale to nevadí. Nejdříve procházíme mezi krásnými orchidejemi hrajícími všemi barvami a poté vcházíme do ibiškové sekce. Obě zahrady jsou moc hezké. Abychom si krásu ještě více vychutnali, usadíme se na kámen, otevřeme plechovku piva a relaxujeme.

Hned vedle zahrady se nachází Bird Park. Rozhodujeme se, zda ho navštívit či ne. Vstupné je poměrně vysoké, padesát ringitů. Místo toho vyrážíme zpátky do města. Jdeme na monorail, ale nevracíme se k nám, ale zkoušíme jinou, další zastávku po směru jízdy. Cesta k ní je opět dobrodružná. Musíme překrosit několikrát hlavní silnici. Oči máme jako ostříži a čekáme na správnou příležitost. Kousek před stanicí objevíme místní vývařovnu. Obědváme.

Po cestě jsme předtím žádné občerstvení neobjevili, říkáme si, že je vždy potřeba ho hledat kousek od stanice. Je tam největší koncentrace lidí.

Vystupujeme na zastávce Bukit Bintang a míříme do našich dvou známých nákupáků. Prvně míříme do Timberlandu. Před třemi týdny tady měli zajímavou péřovku ve slevě, bude tam ještě? Byla a dokonce v Tomově velikosti. Zamlouváme ji a jdem se porozhlédnout ještě dál. Přecházíme do vedlejšího nákupáku a procházíme několik pater za úlovkem batůžku na můj noťas. Tom má větší výdrž než já a nakonec mi objeví supr batůžek za necelé dvě stovky. Ve směnárně proměňujeme eura, abychom měli dostatek fufníků na bundu.

Když ji Tom drží v ruce, očička mu září. Uvidíme, zda ji ve středu hned vyzkouší. Prý je v Čechách teploučko (cca 10 stupňů), tak aby se mi nepřehřál J Pak přejdeme do třetího nákupáku, toho kde jsme pořídili podvodní obal, a utrácíme další penízky za mé tričko a kalhoty. Žádné závratné částky to nejsou, o to větší radost z elasťáků a trička s žirafou mám.

Dráhou se dopravíme k nám, vyzvednem krosny, na nádraží dáme ještě džus s čerstvého ovoce a v sedm už míříme na letiště. V Kuala mají výborně zvládnutou dopravu na letiště. Každou půlhodinu z autobusáku vyráží spoj. Cesta vede přes dálnice, jakmile se člověk vymotá z města, což je za chvíli, tak zbylých padesát kiláků zvládne do hodiny.

Na letišti se převlékáme, dobalujeme krosnu a jako noví čistí cestující odbavujeme naší krosnu, která váží se vším alkoholem, špinavým prádlem a novou bundičkou 22,2 kila. Odletová hala se nachází v pátém patře, o dvě níže je pak celé patro restauraček. Jelikož máme ještě nějaké drobné, kupujem polévku, hovězí a dva šejky z dragon fruit a ještě nám zbyde na kafe. Jídlo je perfektní.

Kolem půl desáté procházíme pasovou kontrolou a přibude nám tak další razítko do naší sbírky. Do gatu se přesouváme vláčkem (cca 1 minutu). Tady utrácíme zbylé ringity za kafe a cibulové kroužky.

Do letadla nastupujeme podle plánu a před půl dvanáctou vzlétáme do oblak.

Botanická zahrada

Tom dnes také nakupoval

Na letišti, jako ze škatulky