Jdeme spát po jedné hodině a máme smělý plán být v devět už na skútru. Realita je taková, že z postele se vykopem po desáté a jsme rádi, že v půl jedenácté vyrážíme na výlet. Tomovi je dnes už lépe, přesto jsem ho z postele netahala dřív, než se sám rozhodl.

Skútr si půjčujeme hned vedle hotýlku, ve stejném obchodě, jako minule. Motorky tady mají ve výborném stavu, žádné sjeté gumy, takže defekt nehrozí. I tak si ale připlácíme za pojištění. Na ostrově se jezdí vlevo, Tom už je zvyklý z Anglie, nedělá mu tedy potíže se rychle přeorientovat.

Dnes míříme do 3D art muzea v Oriental village. Od minulé návštěvy tato atrakce přibyla. Nachází se ve vesničce, jejímž hlavním tahákem je Cable Car (slavná lanovka). Na tu se dnes nechystáme, i když tentokrát už bychom něco viděli, obloha je krásně čistá. Fronty na lanovku jsou tu na dvě hodiny, jsme rádi, že my jen zaplatíme vstupné u pokladny a za minutu už jsme v muzeu.

Lákadlem muzea jsou nástěnné malby, které přes čočku foťáku vypadají reálně a to ještě víc, když se model/ka správně nastaví a fotograf ho/jí ještě lépe zachytí. Během chvíle tak plaveme s želvou, sjíždíme na prkně divoké vlny, sedíme slonovy na chobotu či odpočíváme s pandou na bambusovém kůlu. Původně jsme mysleli, že za půl hodiny budeme z muzea venku, o to spíš, když jsme se ze začátku s ostatními návštěvníky přetahovali o nejlepší záběr, nakonec jsme během dvou hodin zavařili náš foťák tak, že byl rád, když jsme vypadli. Tahle atrakce se nám moc líbila.

Ve vesničce se schováváme před upalujícím sluncem do rychlého občerstvení a dáváme si něco k snědku. Původně jsme plánovali vyzkoušet ještě jednu novou atrakci – skytrail – opičí dráhu, ale po včerejší Tomově slabosti, jsme ji vypustili. Místo toho míříme do známého krámku s batikou, kde mám opět v plánu sama vyzkoušet malování na látku.

Společně s Tomem asi tak hodinku trávíme nad naším budoucím obrázkem určeným na chaloupku. S výsledkem jsme spokojení. Cestou nazpátek kupujeme kokosový shake a usrkáváme ho u runwaye letiště. Dotankujeme benzín a během chvíle parkujeme v hotýlku.

Osprchnem se a relaxujeme na venkovních lehátkách. V půl sedmé zamykáme a vracíme se k motorce. Od pokojíku k recepci to máme padesát metrů, ale i na tak malém kousku se zdržíme patnáct minut. Na návštěvu přišly opičky z džungle a šmejdily, co je kde dobrého. Chodníček k recepci je pod stříškou, ta se při každém jejich skoku dunivě ozývá. Jsou roztomilé a zároveň budí respekt. Není radno je drbat na hlavičce.

Ve městě nejdříve obhlížíme obchody a rozmýšlíme co nakoupit, jsme tím tak unaveni, že zaplujem do vzdálenější restaurace s vidinou, že budeme mít grilovaného squida. Při objednávce nám ale oznámí, že je moc hostů na to, aby nám oliheň hodili na gril. Měníme objednávku, squid bude smažený, k tomu zeleninka v ústřičné omáčce s rýží, mušličky a do třetice si Tom dává Tom yam. I když jsme si poručili nepálivou, myslela jsem, že mi shoří pusa a nejenom ta. V domnění, že koušu do fazolky, jsem dalších pět minut vydávala neurčité zvuky a Tom se královsky bavil a flegmaticky ujídal ze své porce.

Po desáté jsme vyrazili opět na nákupní maraton, který skončil asi po deseti minutách nasednutím na motorku a jízdou na hotel. Tady jsme vzali útokem lehátka a relaxovali, dokud nám to komáři dovolili.

Jedééém

Ne tak zhurta velrybo

Není nad to si trochu zarelaxovat s pandou na bambusu

Ivča je na sebe moc pyšná (a fotograf také)