Na Langkawi máme dva a půl dne, což není moc času. Měli bychom tak vyrazit co nejdříve, ale opak je skutečností a my vstáváme až v jedenáct. Mě včera cestou nebylo nejlépe a Ivča mě nechává spát co nejdéle. Bohužel se stále necítím fit, tak zvolníme, což jsme ale popravdě měli i tak trochu v plánu.

Po probuzení trochu plánujeme a v plánu bylo na dva dny půjčit skůtra. Nejprve však vyrážíme něco sníst a naše omezená zásoba ringitů nás opravdu omezuje. Nicméně snídani po poledni jsme si opravdu užili a po ní nám zbyly celé dva ringity (problém je, že první bankomat je dva kilometry).

Míříme na pláž, kde to dobře známe. Je to tu dovolenková destinace, která se podobá té evropské. Přestože je pláž poloprázdná (jak je to možné v sezoně?), tak je zde možné si půjčit vodní skůtr, letět padákem za člunem či jet na banánu. My však skáčeme do moře, kde se opravdu ochlazujeme. Včera pilot při nočním přistání hlásil 30 stupňů a dnes se radši neodvažujeme odhadnout, ale prostě padáme na čumáky a vzpomínáme na Filipíny, kde je určitě o nějaký stupínek méně.

Čas nás netlačí a tak se čvachtáme a čvachtáme. Je to příjemné a u toho se škádlíme, jako při našich začátcích na Veselských pískovnách. Později uleháme pod stromem ve stínu a čteme stále zdaleka nepřečtené časopisy z Čech. Po půl hoďce přichází pěkný slejvák a my se krčíme v jednom z přístřešků. Baví nás dva turisté (tipuji Němci), kteří se opalovali na lehátkách a jakmile se rozpršelo, vytáhli deštníky a leží dál na lehátkách. I ti to však nevydrží (myslím, že máma zavelela) a zdrhají se schovat do svého luxusního resortu.

Za poslední dva ringity kupujeme vodu a stávají se z nás doslova chudáci bez peněz. Snad bude platební karta fungovat a večer něco vybereme. Já ulehám v pokoji do postele a moc se necítím, mám teplotu – přisuzuji to tomu, že nám došla slivovice. J Půjčení skůtru necháme tak na zítra a na „promenádu“ si zajdeme k večeru pěšky.

Po šesté vyrážíme a u bankomatu jsme do 20 minut. Finanční situaci napravujeme výběrem ringitů a vzhůru hýřit na promenádu. Navštěvujeme náš oblíbený Duty Free, kde Ivča běhá jak divá po sekci s oblečením a já se vydávám do sekce s alkoholem. Je to tu stále levné, ale před dvěma lety to bylo ještě levnější. I tak se tady dá třeba koupit litrový Jim Beam za necelé dvě stovky či dvanáctiletý za třistapade. Ceny jsou tak třetinové až poloviční.

Míříme dál a já zjišťuji, že jsem měl vybrat mnohem víc ringitů, Ivča je v sedmém nebi a už si vyhlídla tak sedm kousků oblečení, co zde plánuje koupit. Tím to očekávám neskončí, ona moc dobře ví, že v krosně máme ještě spoustu místa.

Brouzdáme si to po promenádě a zjišťujeme, že hlavní cíl, restaurace Tomato, kterou jsme zde minule každý den navštěvovali je zrušená. To nás hodně mrzí, mohli jsme si zde nabrat co jsme chtěli a ještě to bylo levné. Cestou dál objevujeme naší pekárnu, kde kupujeme skvělé pečivo s uzeninou, pak na ulici sladkou kukuřici a Ivče čím dál tím více září oči nad všemi těmi hadříky okolo.

Cestou zpět nakupujeme v Duty Free nějaké pití a brambůrky a nakonec i litrový Bombay Gin. Vyšel na necelé tři stovky a my ho budeme používat jako dezinfekci místo slivovice, protože má 47 procent. Mirek s Věrkou nemusí mít obavy, nemáme šanci ten litr vypít a až se zase uvidíme, tak se do něj společně pustíme.

Večeři si dáváme ve stejné restauraci jako snídani a večeříme tak trochu netradičně, Ivča si dává Indonéské Satay a já Thajský neskutečně pálivý (to jsem nevěděl) Tom Yam. Večeře je skvělá, ale stále více zjišťujeme, že na Langkawi je hromada Čechů, třeba tady v restauraci slyšíme češtinu od dvou stolů. Za celé ježdění po Asii jsme potkali několik Čechů, hlavně baťůžkářů, se kterými si často máme co říci, ale tady na Langawi, kde vypadají všichni jak ze škatulky, se raději straníme a kontakt nenavazujeme.

Večer trávíme na terase, kde kromě psaní deníčku posloucháme žabky, které se ukrývají v hotelových jezírkách, ptáčky, kteří štěbetají, protože je asi ruší hotelové osvětlení a také z dáli občas slyšíme opičí pokřik (tedy pokud to není nějaký turista).

Hotelová opička si pochutnává na sušence

Hotelová opička relaxuje