Dnes jsme vstávali brzo, v půl šesté, abychom byli včas na pláži a mohli vyrazit za želvami. Ukládáme do sejfu doklady, bereme šnorchly a v šest jsme na místě. Tam na nás mává kluk, tak dvacet, a odvádí nás dál po pláži k naší lodi. V hlavě se nám honí myšlenka, zda nás včera netahal Leo (prodejce) za nos ohledně žraloků, lidí je tu mraky. Jedou všichni na želvy?

Trochu poprchává, nikdo nenastupuje do lodi, čekáme. Kolem nás prochází člověk v oranžovém tričku s nápisem Coast guard a volá na lodníky, že žádný výlet dnes nebude. Každý z nás, co umí alespoň trochu anglicky ví, co to znamená. Lodníci se však nemají k ničemu. Postávájí a čekají – ale na co? Ten náš týpek utíká do lodi a nechává nás v dešti čekat dalších dvacet minut. Když se pláž vylidňuje, voláme na něho, co bude? Domlouváme se, že zavolá Leiovi o vrácení zálohy.

Leo nepřichází a nepřichází, i když už tu měl několikrát být. Máme na něho kontakt, papírek s potvrzením zálohy a plán zajít na turistickou policii, když se do pár minut neobjeví. Chvíli po sedmé přiběhne a omlouvá se, že u sebe nemá žádnou hotovost, ať počkáme, nebo přeložíme výlet.

Víme, že zítra nemá být o nic víc lepší počasí. Tak chceme prašule zpět. Kolotoč se roztáčí. Výmluva za výmlovou, náš tlak, aby penízky vrátil, jinak zajdem na policii jen prohlubují šířku nevraživosti. Kluk však nemá tendence zdrhat, naopak se cítí trapně, když nás sleduje několik lodníků okolo. Z jejich pohledů se dá vyčíst, že dostat z Lia peníze nebude jen tak a zároveň trochu posměch za naši naivitu se zálohou, prý se žádná normálně nedává. Nechceme mu dělat problémy, ale nevěříme, že peníze uvidíme. Debata pokračuje dalších třicet minut, než se rozhodneme mu dát hodinu, s tím, že s penězma přijde na hotel.

Máme u něj celkem 800 pesos za dva výlety. Cestou k hotelu nás ještě odchytává, kapitán lodě mu vrácí pět set, který předává nám, zbytek donese na hotel. My hodinku trávíme v posteli a snažíme se dospat deficit a taky promyslet další plán. Je víc než pravděpodobné, že na žraloky se z Panglaa nedostanem, má cenu dnes přejet do Cebu a pak se trmácet tři hodiny do Oslobu? Volíme variantu, že zůstaneme na ostrově, žraloky vynecháme a zítra zajedem na želvy.

V půl jedenácté máme penízky vráceny. Ještě relaxujeme v postýlce, povídáme a po dvanácté vyrážíme na oběd. Naštěvujem místní „rychlé kastrůlkové občerstvení“ a dáváme si hned několik meníčkových talířků. Jako desert si dáme zmrzku z včelí farmy a vracíme se na hotel. Na čtvrtou si zamlouváme masáž, tak si dvě hodinky čekání zkracujeme hraním scrabble. Jako ve většině případů, Tom je jasným vítězem, i když chvíli měl na mále.

Ve čtyři natěšení na masáž, zouváme botky a už se nás ujímají dva sympaťáci a odvádějí do masérny. Krásná útulná místnost pro nás dva. I když jsme ani jeden moc nechtěli maséra, nelitujeme. Oba byli úžasní a masáž dokonalá.

Vracíme se na pokoj a kontrolujeme počasí. Nelíbí se nám předpověď na další dny. Obáváme se, jestli nezruší zítřejší spoje, potažmo čtvrteční. Máme lístky na čtvrtek, ale teď bychom raději zkusili odjet už zítra. Déšť by nebyl takový problém jako vítr. Před večeří obcházíme několik cestovních kanceláří, které přeprodávají  lístky na lodě. Máme od nich různé informace, a tak nás moc neuklidnili. Snad žádná loď nebyla dnes zrušena, ale zítřek není jistý.

Večeři máme v plánu na pláži, průběžně tu však sprchne, a tak nás to tu příliš neláká. Jdeme do naší restauračky a objednáváme si oliheň, grilovanou zeleninu a rýži. Je zajímavé, že ceny tu mají vyšší než na pláži. Pochutnali jsme si a vracíme se na hotel.

Po celou dobu přemýšlíme, jestli se včas dostaneme s ostrova. Ve čtvrtek nám letí odpoledne spoj do Kuala. Doufáme, že se nám do Cebu podaří dostat včas, jinak to bude nepříjemná komplikace. Držte nám palce!

Dnes máme pouze dvě fotky. Foto 1

Foto 2 (Netáhli jsme ten scrabble zbytečně)