Přes deset hodin spánku, co víc si můžeme přát? Cítíme se však tak, že by jsme ještě spali. Vstáváme v osm a jdeme na snídani. Od chvíle, co jsme na nohou se cítíme tak, že náš ráj v podobě tohoto místa za chvíli skončí. Já snídám vajíčka se slaninou a Ivča palačinky. Jsme domluveni, že do desíti vyklidíme stan a lodník bude připraven v jedenáct. Jdeme si to tedy ještě užít, jak jinak než šnorchlováním.

Plaveme k bojce, kde vždy naše šnorchlování začínalo. Dnes jsme se vydali od bojky na širé moře, kde se hloubka měnila minimálně. Rybky mezi korály jsou plaché jako vždy, ale jedna rybka mě dnes štve. Jedná se o hubenou modrou rybičku, jejíž druh vídáme plavat u větších ryb a která funguje jako jejich čistička a tudíž je okusuje. Dnes se však rozhodla několikrát okousat mě a jednou i Ivču. Není to nepříjemné, spíš to lehtá, ale copak už potřebujeme vyčistit? J

Po šnorchlu následuje příjemná přírodní sprcha a jde se pomalu balit. Trvá nám to tak půl hodinky a po desáté už platíme účet. Thelma (Tobyho partnerka) nám rozdává spoustu úsměvů a hezky se s námi loučí.

S Tobym jsme měli možnost během našeho pobytu párkrát hodit řeč. Je to příjemnej Kanaďan se zajímavým příběhem. Na tomto místě 28 let kempoval a posledních pět 5 let provozuje kemp. Vše to začalo tak, že ve chvíli kdy kempovali, tak okolo projížděla skupinka lidí na kajaku, která směřovala z EL Nida do Sabangu (odhadem 200 kilometrů). Jeden ze skupinky na Tobyho zavolal, zda nemají studené pivo. Toby odpověděl, že mají nestudenejší pivo z okolí. Skupinka u něho zůstala 14 dní a zanedlouho se informace o kempování rozkřikla tak, že dnes je nutné kemp rezervoval s velkou časovou rezervou (pokud tedy Toby nesplete rezervace, jako v našem případě, kdy byly některé stany volné).

Do Port Bartonu dojíždíme před dvanáctou a první naše kroky míří do kantýny, kde máme v plánu chvilku posedět. Dáváme si oba Adobo, já s olihněmi a Ivča s rybami. Okolo jedné se ubytováváme v Hashtag guesthouse, který rodinka provozuje necelý půl rok a kde pokoje a koupelna jsou v evropském stylu (v Asii moc nevídané). Líbí se nám tu a potvrzujeme tři noci. Na terásce dáme pivko a mango džus (je jasné, kdo co pil) a vyrážíme na obhlídku „města“.

Přestože jsme asi 15 kilometrů od kempu, tak je nám tu výrazně větší vedro a pláž je pekelně rozpálená. Během procházky si ucelujeme náš zítřejší výlet po okolních ostrovech. Každý lodník nabízí vcelku podobný plán a ceny stejné (700 PHP/osoba včetně oběda). Necháme tomu čas a počkáme si na správnou nabídku, která v Asii často přijde sama od sebe.

V jednom z plážových barů si dáváme shake a pivko a rozjímáme. Správná nabídka právě přijíždí na kajaku. Vidíme starší pár, který známe z kempu. Mají také zajímavý příběh, jsou to Švýcaři v důchodu (nevypadají tak), kteří si důchod užívají tímto způsobem. Třeba tady v Port Bartonu se rozhodli zůstat dva měsíce. Do Evropy se vrátí až koncem března, jakmile bude trochu teplo. Jsou oba správně ztřeštěný a my jsme se jim asi taky zalíbili. Nabízí nám, ať jedem na výlet s nimi, budeme na lodi jen my čtyři a lodník bude dělat to, co mu řekneme. Bereme a už jsme zvědaví, zda nám to zítra tak vyjde. S pánem si domlouváme sraz, že se na pláži sejdeme ještě v podvečer a domluvíme detaily. Ptám se, jak se na tak dlouhé pláži najdeme a Švýcar vtipně odpovídá, že to nebude těžké, já mám modré tričko a on žluté J

Po procházce ještě něco málo nakupujeme v obchodě a jdeme lenošit do hotelu. Na terásce se bavíme s majitelkou, která je moc příjemná. Zjišťujeme jak je to s možností uvařit si svoje jídlo a paní nám nabízí celou kuchyňku včetně toho, že nám rozpálí gril. Ideální, zkusíme zítra nebo pozítří sehnat rybu a mořské plody na gril. Za chvíli musíme vyrazit na pláž na domluvený sraz.

Na pláži vidíme v dáli žluté tričko J Švýcar něco vysvětluje lodníkovi a jak nás spatří, tak potvrzujeme zítřejší výlet. Plácnem si a pokračujeme s Ivčou po pláži dál. Ještě jsme zde neměli masáž, tak což takhle teď? Zastavujeme se u dvou masérek, které mají akorát „stan“ se dvěma lehátkama. Stahujeme už tak příjemnou cenu o 20 procent a jde se na hodinovou celotělovou masáž.

Bylo to super, ale mezitím se setmělo a my jsme celí upatlaní od oleje. Sprchovat se nejdeme a jdeme rovnou na véču. Vybíráme restauraci na jedné z prašných uliček a k jídlu si dáváme krevety s rýží, olihně s rýží, zeleninu a nakonec ovoce. Byla to mňamka a i Ivča už zde do sebe hází jednu oliheň za druhou.

Na pokoji dáváme pár doušků slivovice, spršku, píšeme deníček a také trochu plánujeme další cestu, až odletíme z Palawanu. A jsme také zvědaví na zítřejší výlet po ostrovech s veselými „Švýcary“.

I Hedvě se v kempu líbilo

Ivča se dnes nechtěla hnout ze stínu (Port Barton)