Ráno se probouzíme dřív než obvykle, ale z postele se nám ještě nechce. Převalujeme se, kolem půl deváté otevíráme očka a ještě než vyrazíme na snídani, povídáme si a koukáme přitom ze stanu na vlnky v moři. I když je krásné počasí, oba se probouzíme se zvláštním pocitem. Ani jeden ho nedokážeme popsat, ale věříme, že je to jen chvilkový stav.

Na snídani si dávám své oblíbené palačinky a Tom svou vajíčkovou klasiku. Posilněni nasazujeme šnorchly a plaveme u pláže, kde jsou zajímavé korály. Vylezeme u spršky se záměrem smýt ze sebe sůl. Nejsme tu však sami. Vidíme pradlenku, jak v několika kýblech přepírá své prádlo. Je tak milounká, že nám uvolní prostor, poodejde dál a my tak můžeme udělat potřebnou ranní hygienu J.

Do oběda lenošíme v síti, čteme časopisy a nabíráme sílu. Oběd je opět výtečný, tak že se s ním peru dobrou půl hodinku, protože nechci na talíři nic nechat. Dnes jsou s námi u stolu dva nové páry. Přemýšlíme, zda k nim ještě někdo přibude.

Odpoledne berem kajak a jedem na kokosovou výpravu. Tom včera obhlédl terén a bere mne na prozkoumané a osvědčené místo. Je to zátoka cca 10 min od kempu. Voda je tu teplá, kalná, ne moc osvěžující, proto asi ty dvě stavení, které jsou kolem nás, zejí prázdnotou. Tom mě provází po pěšince, která kontrastuje s vyprahlostí okolo. Trávníček vypadá na anglickou kvalitu. Za jedním stromem má Tomík schovaný nástroj – 5 metrovou bambusovou tyč.

Nejnižší palmu již včera očesal, tak se vrhá na druhou nejnižší. Ta má asi dvacítku kokosů, ale přicházející je svazek tak pěti. Snaží se je tyčí oddělit od tvrdého stonku, ale nedaří se. Místo kokosu láme tyč ve čtvrtce. Rozhlíží se po dalším náčiní a nalézá stejně dlouho ale lehčí variantu. Jako McGyver, provrtává nožíkem dírku do ní a díky vrtuli tam nůž drží. Otevírá nejdelší čepel a jde na to.

Piluje, piluje a piluje, až techniku vypiluje a po deseti minutách první kokos pádá k zemi. Já jsem ráda za něj i za sebe, protože slunce tu žhne jako blázen a já hledám stín, kde se před ním na chvíli schovám.

Tomíka úspěch navnadil a chce po jednom kokosu pro každého z nás, že se po malé pauze vrhá na další proviant. Trochu vysílen, s delšími prostoji a po mém ujištění, že kokos už je na cestě, po usilovném boji kokos shazuje a že nekecám, natočila jsem ho při tom J.

Do jednoho z nich provrtáváme dírku a jako správní zálesáci máme u sebe připraveni brčko, tak můžem hned podávat. Tomovi to ale stejně nedá a jde se ještě přesvědčit, že ty nejpřístupnější palmy již očesal. Rozbíjíme vypitý kokos a zjišťujeme, že má krásnou dužinu.

Navrhuji, že bychom si na dužině mohli pochutnat na pláži blíž ke kempu, kde určitě bude stín. Plán byl odsouhlasen všemi přítomnými. Nasedáme do kajaku a pádlujeme skrz malé vlnky na naši pláž. Tady ve stínu ukusujeme dužinu. Sníme ji sotva čtvrtku, protože je tak sytá a tučná, a my máme docela plné žaludky od oběda.

Kolem půl páté parkujeme kajak, skáčeme do moře a skotačíme. Připlouvá loď s dalšími nájemníky. Tak dnes bude večeře bohatá, konstatujeme J Osprchnem se, lenošíme u stanu a po šesté se vydáváme, dnes pešky, za netopýrama. Je to kousek od kempu, přeskáčeme pár kamenů a jsme u nich.

Dnes si to už vychutnávám, protože pode mnou nehoupou vlnky a já mám pevnou půdu pod zadkem. Během deseti minut vylétne ze skalního otvůrku desítky netopýrků a Tom úžasle sleduje tuhle podívanou.

Před večeří píši deníček a Tom mi za zády relaxuje při čtení průvodce v houpací síti. Než servírují večeři, já usrkávám banánový shake a Tom pivo. Dnes jsme měli k večeři opět rybičky, zeleninu a k tomu vždy rýži. Zase se olizujeme za ušima.

Nadláblí domlováme zítřejší přesun do Port Barton a hrajeme uno u ohníčku. Cestou ke stanu na chvíli zastavíme na pláži a protahujeme se, i něco z jógy jsme praktikovali. Dnes bychom chtěli dřív zalehnout, uvidíme, zda slovo dodržíme

Kokosy třeste se

Ivči nové trojky

Najdi si svojí Ivču