Jak příjemné se opět probudit bez zazvonění budíčku. Sice probuzení, ale ještě se tak půl hoďky převalujeme. K snídani si objednávám vajíčka se slaninou a Ivča lívance. Dostáváme oba vajíčka se slaninou J Ivče to ani tak nevadí, protože k toustům je možné přimazat marmeládu a mě to také vlastně nevadí, protože mám vajíčka navíc.

Po snídani nasazuji šnorchl a Ivča se hned přidává. Než se však ponoříme do moře, slyšíme, jak se jeden z kokosů kousek od nás uráčil k zemi. Jednalo se však o starý kokos, u kterého jsem objevil víc než metrového zeleného hada. Had je vyplašený a zdrhá do džungle. Mezi korály se pohybovala rybka, co jsme ještě v Asii neviděli. Není ani plachá, tak okolo ní kroužíme jak mlsní žraloci. Po další půl hoďce vyplouváme na břeh přímo u přírodní sprchy, kterou jsme si oblíbili.

Houpací síť nás oba láká, ale stále je zde co nového poznávat, tak bereme kajak a míříme si to za útes zjistit, co se nám nového odkryje. Připlouváme ke krásné dlouhé pláži plné lemované jak jinak, než palmami. Pláž vypadá opět jak z katalogu, ale žádný resort se na ní nenachází. Palawan je stále místem, kde není rozvinutá infrastruktura a tak je většina pláží dosažitelná jen lodí. Nejsme tu však úplně sami, na kilometru pláže se nacházejí i tři obydlí, z něhož jsou dvě rodiny doma.

Děláme nějaké fotky a pod palmami nacházíme čerstvě spadané kokosy, které po zatřepání signalizují nevypité kokosové mlíko. Super, bereme je, než se do nich pustí kokosový krab. Tuhle mrchu jsme zde ještě neviděli, ale jedná se o obrovského kraba, který udělá do kokosu velkou díru a pochutná si na obsahu. U jedné z kokosových palem máme kokos přímo na dosah (tedy s použitím klacku z palmového listu). Po pár úderech ho dostávám k zemi. Fajn, batůžek máme plný a  vyrážíme na naší pláž.

Spadané kokosy bohužel nechutnají dobře, spadly nejspíš příliš nezralé (soudíme podle jejich velikosti) a mlíko není dobré. Zdolaný kokos z palmy chutná však výtečně. Ivča v houpací síti ho chytla a cucá a cucá. Blíží se čas oběda a naše žaludky to vítají. Překvápko v podobě kuřecího řízku na filipínský způsob vítáme a opravdu si pochutnáváme. Obědvají s námi i dva další cestovatelé. Je asi vzácnost, že tu jsme aktuálně ve čtyřech (skupinka pěti filipínských turistů před obědem odjela). Nová dvojice je z Francie.

Po obědě se s Ivčou na chvilku oddělíme. Mě láká se vydat kus do džungle a dostat se tak k pobřeží, u kterého jsme včera projížděli kajakem. Ivča zůstává v houpací síti a já jí slibuji, že se do dvou hodin vrátím a přinesu nějaké čerstvé kokosy.

Jdu chvilku po pobřeží, přejdu pár skal a vidím, před sebou zakotvit na kajaku dva Francouze od oběda. Jedou na vodopády, ale zakotvili moc brzo. Po včerejších zkušenostech jim vysvětluji, že tady ještě ne. Směřuji si to dál a po chvíli jdu podél mangroví, ze kterých má Ivča takový strach. Před dvěma lety zjistila, že jsou plné hadů, což je sice pravda, ale stále si jako hloupý Evropan říkám, že hadi se nás bojí víc než my jich.

Dostávám se k pobřeží, kde je jedna rozpadlá chatka, kde asi někdo kdysi dávno spokojeně žil. Je to krásné místo, kde není ani živáčka uprostřed palmového háje. Je tu božský klid až na to, že na moři vidím se blížit se zmatené frantíky. Z dálky volají, zda jsou ty vodopády už tady, odpovídám ať jedou dál. Začínám si vyhlížet nějakou palmu, abych splnil slib. Nedá mi to, ale pokračuji dál až se zastavuji u mangroví. V dálce slyším hlasy a vidím tři filipínské teenagery. Ptám se jich, zda se dá jít dál, ale buď mi nerozumějí, nebo se stydí. Usmějí se a mizí uprostřed mangroví. Fajn jdu kus za nimi, ale po chvíli to vzdávám, nestihl bych se vrátit do slíbených dvou hodin.

Nacházím palmu, u které jsou kokosy asi tři a půl metru nad zemí. Mám u sebe metr a půl dlouhou hůl, kterou se snažím kokosy shodit. Docela vyšťavenej to za chvíli vzdávám. Nacházím kus rybářské sítě a připevňuji k holi nůž, přičemž si přijdu jak Robinson tak trochu bez zkušeností. Bez kokosů se prostě nevrátím a přemýšlím, jak je dostat. Slunce pálí a v palmovém háji se lze schovat jen pod palmu, kde tak hrozí dostat do hlavy kokosem (většina je ve výšce 10 metrů a výš). Po chvíli hledání nějakého dlouhého klacku nacházím bambusovou větev. Má dobrých šest metrů, tak super, jde se na to.

Kokosy jsou však tvrdý oříšek, jejich stonek má v průměru dva tři centimetry a vypáčit kokos je fakt námaha. Jeden se však uvolnil, po pádu ale praská a všude cáká kokosové mléko, sakra. Další za chvíli taky zdolávám, ale rovněž praská, naštěstí vytéká tak z půlky, tak alespoň zaháním žízeň. Jako poslední se mi povedl pořádný kousek, který nepraská, a já ho hned cpu do baťohu, jehož obsah zabírá tak ze dvou třetin. To je macek, Ivča bude mít radost. K němu přihazuji zbylé dva prasklé kokosy, ze kterých alespoň sníme kokosovou dužinu.

Ve smluvený čas dorážím za Ivčou, která mi už jde naproti. Chudinka se už trochu bála, ale jak spatřila kokos a moje nadšení, tak pookřála. Jako McGyver dělám nožem do kokosu díru a Ivča v houpací síťi spokojeně usrkuje. Kokosovou dužinu nedojídáme, je sice výborná, ale je jí tolik, že si jí necháme na později.

Ivča je vyrelaxovaná až až, tak přemýšlí o nějaké akci. Fajn, bereme šnorchly, sedáme na kajak a jedem na nedaleký ostrůvek. Plán je obejít ostrov dokola a pak šnorchlovat z jediné pláže, která zde je. Zpočátku je cesta fajn, ale za chvíli jdeme po kamenech, až jsme na útesech a dál už to nejde. Co teď? Buď se vrátit nebo nasadit šnorchly a skočit do moře. Koukám se Ivče do očí a tenhle pohled znám, je trošku vyčítavej. Nabízím jí, že se vrátíme, ale jako vždy jí její jedna polovina říká „vrať se“ a druhá „skoč“. Domlouváme se tak, že já skočím a pokud proudy budou silné, tak se vrátí a v opačném případě skočí. Skáče J

Se šnorchlem míříme podél útesů směrem ke kajaku. Je tu velká hloubka a moc toho není vidět a tak plaveme dál a dál. Začínají se objevovat korály, až jsme v rozumné hloubce na pozorování ryb. Není to tu ovšem tak zajímavé. Plavu stále jako první a když už jsme skoro u břehu, kouká na mě asi z jednoho metru docela zajímavé stvoření. Ať se pohnu kam se pohnu, stále mě to sleduje. Jsem posera, začal jsem couvat a přemýšlím, že toto ještě neznáme. Chobotnice to nebyla, tohle bylo o dost větší, ale i podobné. Ivča se dostává na břeh a já se vracím, nicméně stvoření mezitím zmizelo.

Blíží se západ slunce a Toby nám doporučit jej pozorovat od jedné jeskyně mezi útesy, ve které jsou netopýři. Chudinka Ivča, ta si se mnou dnes užila, u jeskyně se jí nelíbí, protože tam jsou vlny. Západ slunce a vylétávající skupinky netopýrů z jeskyně se mnou však vydržela. Musím jí to dnes vše vynahradit.

Večeře je dnes zvláštní, jsme tu jen ve čtyřech, což je sice na jednu stranu fajn, ale přecijen by se zde nějaká společnost hodila. Povídáme chvíli s Tobym, který zodpovídá dvě naše otázky. Zelený had pry není jedovatý, tenhle druh je prý spíš domácí mazlíček. Mořské stvoření byla sépie, nevěděli jsme, že dorůstá takových rozměrů, ale nová zkušenost je fajn. Po večeři trávíme čas u ohníčku a hrajeme Uno. Ivča pak relaxuje v houpací síti a já píšu deníček, který právě ukončuji a jdu jí to vše vynahradit

Jedna katalogová

Nejlepší přírodní sprcha na světě

McGyver a jeho kokos