Ráno otevíráme očka sami od sebe, žádný budíček nás nebuzeruje. Je půl deváté a my z postýlky vidíme krásné na moře a probouzející se den.

Protahujeme se a s prázdnými žaludky si míříme na snídani. Já si dávám palačinky a Tom vajíčka. Poté se volným tempem vracíme do stanu a já se pokládám do houpací sítě a Tom už přešlapuje nedočkavostí ponořit se do vody a zašnorchlovat si. Já se k němu po chvíli přidám a společně kousek od břehu pozorujeme rybičky. Prý je tu možné zahlédnout i lobstera. Dnes se s námi nepotkal. Třeba zítra J

Před obědem listujeme časopisy a sem tam něco čteme. Prokládáme to pohledem na krásně sluncem ozářené moře a přitom jsme skryti před přímým sluncem v naší předterásce. V půl jedné se podává oběd. Jako včera stejně výtečný, že se olizuji až za ušima.

Na odpoledne jsme si naplánovali výlet na kajaku k místnímu vodopádu. Cestu přibližně víme, tak oblékáme vesty, berem pádla, nasedáme do lodě a celí natěšení začneme pádlovat. Entuziasmus z nás opadá po pár tempech, kdy zjišťujeme, že to není taková sranda, jak se z dálky zdá. Je to dřina, tak si během naší dvacetiminutové cesty dáváme párkrát oraz.

Myslíme, že jsme dorazili na správné místo. Parkujeme loď a po cestičce se vydáváme do lesíka pralesíka. Po pár minutkách dorazíme do osady o pár chajdách, kde předpokládáme, že by mohly bydlet zaměstanci kempu.

Zapíšeme se do knihy návštěvníků, dáme symbolický příspěvek a po krásně upravené kamenité cestě stoupáme k vodopádku. U něj pár mlaďasů kempuje a připravuje si oběd. Když nás zpozorují, tři klučíci se hrnou k nám a skáčou do jezírka před vodopádem a předvádějí se před námi. To se nám hodí, alespoň víme, kam můžem až doplavat, přímo pod něj. Já po krátkém osmělování, nakonec také hupnu do vody a nechám se šlehat od padající vody. Příjemně jsme se osvěžili a vydáváme se na cestu zpět.

Po cestě potkáváme dvě malé děti a zdravíme se s nimi. Tomovi v hlavě blesknul nápad, že po cestě viděl hodně kokosů a tak si umanul, že chce jeden pro sebe. Na zpáteční cestě tedy hledáme pláž, na které by nějaká ta palma stála, byla ostatním neviditelná a on z ní mohl kokos shodit. Na jedné takové zastavujeme a Tom se vydává po cestičce hledat tu svou palmu. Já mezitím čekám na pláži.

Po deseti minutách se vrací a já zjišťuji, že se ještě pořádně nevybouřil, kokos nemá a táhne ho to zpět. Já nejsem moc nadšená, přeci jenom nevím, kde na mě vykoukne nějaké zvířatko, ale taky mne to malilinko láká.

Cca 2 minutky cesty kolem magroví mi Tom ukazuje tu svou palmu. Po cestě si nasbíral tři kameny, které hází po kokosech s nadějí, že se do něj trefí a ještě z větší naději, že by kokos spadl. Z patnácti ran, se trefil pětkrát, ale dvakrát kamen zakempoval v koruně.

Nasedáme do kajaku a během chviličky jsme zpátky v kempu. Jdem si zaplavat do moře, poté se omyjem v přírodní spršce (svedená voda z potůčku kousek od kempu) a už si lebedíme v naší síti. Kocháme se pohledem na zapadající slunce a počítáme minuty do večeře, na kterou se moc těšíme.

Večeře se podává v půl osmé. Kolem sedmé se většina ubytovaných schází před recepcí u ohýnku. I my tak dnes činíme, ale zaseknem se s Tobbym (majitel) na baru a povídáme o všem možném. Chtěli jsme se ho zeptat ještě na extra noc navíc, ale nebyla ta správná příležitost. Od jeho zaměstnankyně  ze včera víme, že mají plno, ale zrovna dnes kolem nás jsou oba stany volné, tak tajně doufáme.

Večeře je opět znamenitá. Hltáme každé sousto. Po večeři jdeme na bar objednat si kávu a v tom si nás Tobby odchytí a nabízí noc navíc. Supeeer, to se musí zapít J Já kolou a Tom kafčem. Sedíme u ohýnku, hrajeme uno a ucucáváme pití.

Kolem čtvrt na deset vypínají generátor a už tu svítí jen petrolejové lampičky a ohýnek. Pomalu se vydáváme k našemu stanu a relaxujeme za poslechu vln moře.

Otázka, zda dorostou než odjedeme

Není nad trochu romantiky

Takhle to tu vypadá, než vypnou generátor