Crrr. Sedm dvacet, vstávat. Po dalších dvou zazvoněních vstáváme, připravujeme se na dnešní výlet, tedy já, Tom mě kontroluje z postele. Po osmé se mi ho podaří vykopat z pelechu a míříme na snídani. Já už bych tam byla dávno, ale samotný se mi nechce. Ve třičtvrtě pro nás má přijet průvodce. Se snídaní si dávají na čas, ještě v půl ji nemáme na stole. Jen co nám ji donesou, přichází recepční, že náš průvodce je tady.

To je něco pro mě. Ve stresu, abychom vše stíhali najednou pociťuii neklid z toho, že zdržujeme. Nějak tady neumím být nad věcí. Tom nic neřeší a v klidu ukrajuje další porci své omeletky J. Během deseti minut jsme připraveni a nasedáme do tricyklu a jedem na pláž (cca 3 min).

Tady si nás přehazují jako horký brambor a z Elleryho, který nás měl provázet, poté Jomara nakonec jedem s někým úplně jiným. Nevadí. Během čekání na loď se seznamuje se sympaťákem z Dánska (jméno jsme zapomněli, tak je to pro nás Dan – viz Srí Lanka). Cca kolem 9.45 už jsme na lodi a vyrážíme vstříc novým zážitkům.

Naší první zastávkou je pláž Seven Commandos. Je to příjemná pláž kousek od El Nida, kde je vyhrazeno pár metrů čtverečních na koupání, ale to nevadí, protože zábavy je tu dost. Na stromě je zavěšená houpačka, a to je moje J Než se k ní dostanu, musím počkat, až si pár slečen udělá selfičko, a pak už nic nebrání, aby mě Tomík pořádně rozhoupal.

Po půl hodině nasedáme do lodě a míříme na Small lagoon. Vlnky jsou občas trošku poťouchlé a průběžně nás sprchují. Plavba trvá krátce a my už skáčem do vody a plaveme do malé laguny. Chvíli plaveme, prokládáme to chůzí na souši a poté znovu plaveme. Je možno půjčit si kajaky. My však volíme první variantu. Pohled nad vodou je lepší než pod vodou ale obojí má své kouzlo. Je potřeba se občas podívat, kam plaveme, protože o velké mohutné kameny čnějící skoro na hladinu tu není nouze. Zpátky se vracíme stejnou cestou. Namazali jsme se dětským olejíčkem a vypadá to, že se nás všechny medúzky zalekly.

Třetí laguna, velká setra je co by kamenem dohodil na stejném ostrově. Zakotvíme a než žbluňknem do vody, plníme si břicha výborným dlabancem. Opět rybičky, mořské plody, ovoce to vše máme na dosah ruky, opravdu. Stoleček postavili přímo před naše místa.

Když už se do nás víc nedostane, oblékáme šnorchly a plujeme do další laguny. Je potřeba proplout otvorem ve skále, cca 2m širokým a opět pohled, který člověku vykouzlí úsměv na tváři. Plujeme si volným tempem, lagunka má malou odbočku, ve které je možno proplavat otvor pod vodou. Já to zkouším, ale můj dech vystačí tak k doplnutí k díře, ale dál už ne. Po třetím pokusu dávám prostor Tomíkovi, který to dá na první dobrou.

Pak už se jen necháme nadnášet na hladině a kocháme se pohledem kolem sebe, kdy nás ze třech skal obklopují pouze skály porostlé sem tam zelení. To už na nás mává průvodce, že je čas se posunout dál a nám nezbývá nic jiného než se vydat zpátky k lodi.

Předposlední zastávka je Shimiyu, Malý otvor ve skále při odlivu dovolí člověku vstoupit do lagunky, která není více jak patnáct metrů na šířku ani délku větší a člověk je tu odříznutý od všeho okolo. Při přílivu se sem není možné dostat.

Poslední zastávka je pouze o šnorchlování. Pod hladinu koukáme dobrou půl hodinu. Jsou vidět zajímavé rybičky, korály, ale v porovnání s Komodem je to slabý odvárek. Ale i tak jsme spokojení, že jsme viděli další kousek podmořského světa. Ted už nás čeká zpáteční cesta do El Nida.

Na pláži si kupuji palačinku. Skoro to vypadá, ale že ji nedostanu. Proč? Když jdete s tisícovkou platit palačinku za stovku, lehce se Vám může stát, že nebudou mít na vrácení. A že by se hnali někam rozměnit, ani prd. Smůlu nemají oni, ale zákazník. Naštěstí Tomík vyhrabe poslední drobné a já tak ukusuji čokoládo-banánovou palačinku směrem na hotel. Jdeme kolem Kathyiny kanceláře a tam nikdo. Jsme v klidu, jízdenky do Bartonu s ní máme předjednané.

Na hotelu dostáváme nový pokoj – klimatizovaný (abychom mohli zůstat ve stejném hotýlku tři dny rezervovali jsme přes dva různé portály). Supr. Koupelna tady přímo vybízí k přeprání našich spodků, jejichž zásoba se ztenčuje.

Večer vyrážíme do města, kupujem sluneční brýle – já ty své někde ztratila, v lepším případě zapomněla doma. Jdem refilovat vodu do Art café. Poučeni z odpoledne, víme, že když řeknou, že nemají na vrácení, nejede vlak. A tak z obchodu odcházíme s nepořízenou a hledáme obchod s balenou vodou.

Mezitím Tom volá Kathy, jak to bude s jízdenkama a její manžel nás ujištuje, že vše zařízeno, ještě nám posílá kontakt na řidiče. Vše co jsme potřebovali je tedy zařízeno a my vyrážíme do třetice do naší restauračky Bulalo plaza na výbornou večeři.

Potkáváme tam Elleryho, hned jak nás zpozoruje běží k nám a omlouvá se, že s námi nejel. Dostal jinou skupinu. Nám to ani nevadilo… Po výborné véče, píšeme deníček, kocháme se nočním výhledem na El Nido, balíme krosnu a v půl jedné celí zmlácení upadáme do spánku.

Ruch „velkoměsta“

Ve velké laguně

Ivča se kochá plavbou